Vytvoření parotěsné vrstvy bez chyb

Na vodorovných plochách, např. podlaze, nezáleží na pořadí překrytí fólií - důležité je dodržet přesah 10 cm.

Na jednom konci parobrzdy je šrafovaná čára.

Konec druhé vrstvy fólie přiložte k této čáře.

V případě vodorovné plochy můžete vrstvy fólie překrýt i opačně - správný přesah poznáte tak, že fólie překrývá celý zelený pruh.

Na šikmých plochách aplikujte fólii ve vodorovných pásech směrem odshora dolů.

Další vrstvu fólie přiložte k šrafované čáře s přesahem 10 cm.

Fólii vždy pokládejte lesklou stranou směrem do interiéru.

Spoje fólií je nutné slepit pomocí systémové pásky Isover.

Lepicí pásku aplikujte s přesahem 3 cm.

Pro vzduchotěsné spojení je důležité lepit pásku bez napínání, aby fólie zůstala rovná a pevně spojená.

Jako vodítko použijte zelenou linku na okraji fólie.

Na závěr všechny spoje přitlačte rovnoměrně pomocí gumového válečku - obzvlášť důkladně na okrajích.

Používejte pouze systémové pásky Isover, které jsou testované na kompatibilitu s parobrzdnými fóliemi.

Vario KB1 a Vario MultiTape SL+ doporučujeme výhradně stříhat, ne trhat.

Vario XtraTape je výjimka - díky textilní struktuře lze kromě stříhání pásku i odtrhnout rukou a zanechá rovný okraj.

U Vario KB1 mírně ohněte konec pásky do tvaru „U“ a přejděte prstem přes hranu - usnadní to odlepení bez poškození.

Vario XtraTape má vylepšené okraje - krycí vrstva nepřesahuje, takže se snadno odlepuje.

Vario MultiTape SL+ má dvě lepící zóny - ideální pro detaily a rohy.

Umísťuje se proto hned pod obkladovou vrstvu stropu.

Pásy by měly být spojovány s minimálním přesahem 100 milimetrů a lepení se provádí oboustrannou speciální páskou.

Dodatečné zásahy do stropů - např. vruty apod. - mohou narušit parotěsnou funkci fólie a v místech průniku vést k poškození konstrukce kondenzáty.

Vedení elektroinstalace, vodního potrubí nebo kanalizace krovem je totiž nutné také dokonale s fólií spojit, jinak v místech průniků s parozábranou bude do krovu pronikat vodní pára.

Důležité je také to, aby fólie byla parotěsně napojena na přiléhající stavební konstrukce.

Rizikovým místem je ostění okna, kde je třeba parozábranu přilepit páskou přímo na rám okna.

Pokud bude přilepena jen na konstrukci ostění a mezera mezi oknem a ostěním se vyplní propustnou montážní pěnou, jde opět o chybu, která naruší funkčnost parozábrany.

Chybou je také to, když je odvětrávání koupelny nebo digestoře v podkroví vyvedeno pouze do zbytkového půdního prostoru.

Důležitý je i výběr správného typu fólie použité jako parozábrana, při kterém je dobré nespoléhat pouze na informace obchodníka, ale čerpat je přímo z technickoaplikačních dispozic výrobce parozábrany.

Základem správného použití jakéhokoli typu parotěsnicí fólie je její souvislé položení bez jakýchkoliv netěsností, zejména v oblasti otvorů, prostupů a napojení jednotlivých pásů, kterými by mohla pára do konstrukce nadále pronikat.

Řeší se to speciálními lepicími páskami, které stavebniny obvykle nabízejí jako doplňkový sortiment k fóliím.

Platí, že čím je vyšší teplota a relativní vlhkost v interiéru, čím je objekt ve vyšší nadmořské výšce a čím menší je možnost odpařování vodních par z konstrukce do exteriéru, tím větší důraz je nutné klást na správnou volbu a kvalitu parozábrany.

Některé parozábrany bývají často opatřeny kovovou mikrovrstvou, která zvyšuje nepropustnost vodních par skrze fólii.

Některé parozábrany mají díky svrchní reflexní vrstvě i schopnost odrážet teplo zpět do interiéru.

Tuto vlastnost můžete účinně využít jen za předpokladu, že natočíte fólii reflexní stranou směrem do interiéru a že mezi reflexní stranou a podhledem existuje vzduchová vrstva o tloušťce 4 až 6 centimetrů.

Zvlněná fólie pod páskou = vzduch může unikat a vlhkost pronikat do konstrukce.

Napnutá páska = ztrácí lepivost a špatně drží.

Nečistoty nebo vlhkost na fólii = snižují přilnavost lepidla.

Pokud si dáte záležet na čistém podkladu, přesném stříhání a důkladném přitlačení spojů, vaše izolace bude fungovat správně a dlouhodobo.