Jak postavit topeníště k udírně?

Topeniště tedy musí být uzavřené. K nastavení teploty kouře pak slouží dva průduchy. Ujasníme si umístění topeniště, což je nejdůležitější konstrukční faktor. Jde o to, zda se bude topit pod udícím prostorem a kouř povedeme soustavou překážek vzhůru (podobně jako u kachlových kamen), anebo topeniště a udící prostor oddělíme. V druhém případě bývá zastavěná plocha větší a spojnicí je alespoň metr a půl dlouhá roura, odvádějící kouř. Tento způsob se považuje za bezpečnější, podstatně snižuje možnost spálení masa. V obou konstrukčních případech je zapotřebí vykopat základy a plochu zpevnit. Použít se dají cihly, hurdisky, ale můžeme též jámu zabetonovat.

Topeniště můžeme z vnějšku vyzdít bílou cihlou, vnitřek opatříme šamotem nebo šamotovou cihlou. Začneme stavbou ohniště. Musí být uzavřené, a to těsně, abychom mohli během uzení přesně regulovat teplotu kouře. Za základ nám mohou posloužit stará, nepoužívaná kamna, ale můžeme je postavit i sami. Pak použijeme buď šamotové cihly, nebo vnitřek vyložíme šamotovými tvárnicemi. Ohniště musí mít rošt, na kterém bude hořet palivo, a pod ním popelník. Rošt, na který budete pokládat dřevo, můžete vyrobit též z oceli. Rošt uvnitř topeniště nezapomeňte dát do vyvýšené polohy, aby pod ním vznikl prostor pro odpadávající popel a mohl uvnitř topeniště dobře proudit vzduch. Jak k vlastnímu ohništi, tedy prostoru nad roštem, tak k popelníku musí vést samostatná těsně doléhající dvířka. Obě dvířka musí umožňovat regulovaný přístup vzduchu, tj. musí být opatřená vzduchovou růžicí. Klapka na dvířkách – pro utěsnění a upevnění dvířek k topeništi. Otvor s krytkou ve spodní části pro regulaci tepla v udírně – čím více vzduchu do topeniště pustíte, tím bude dřevo více hořet a v udírně bude vyšší teplota. Krytku by mělo být možné nastavit různými způsoby.

Prostor topeniště ve směru komínového tahu zakončíme příčkou (opět stačí beton, cihla), vystavěnou asi do výše 2/3 prostoru. Dým tak musí příčku shora obtéct a zbavuje se tím plamene a jisker. Následuje kouřovod. Jako materiál se osvědčila vodorovně situovaná roura (nebo mírně vzestupná), svařená z 2 mm plechu. Není neobvyklé ani použití drenážní trubky. Kouřovot je dobré rovněž obezdít (třeba šamotovou komínovkou), abychom se kouř zbytečně neochlazoval. Vývod pro rouru spojující topeniště s udírnou – přizpůsobte průměru roury, kterou budete topeniště s udírnou spojovat. Nejvhodnějším materiálem pro topeniště je masivní ocel následně ošetřená žáruvzdornou barvou. Topeniště, které běžně dodáváme k udírnám je postaveno na robustních nožičkách vysokých 26 cm. Nožičky slouží hlavně k tomu, aby na povrch, na kterém bude topeniště stát nepůsobil moc velký žár. Zároveň se Vám do topeniště bude mnohem lépe přikládat. Samotná skřínka je na tom s velikostí takto 34 x 41 x 32 cm. Rozměry jsou tedy dostačující i pro přikládání kusového dřeva.